Kontrola klienta

Povinnost kontroly klienta je upravena v metodickém pokynu č. 9, který je primárně určen uvěrovým a finančním institucím.

Vybraná stanoviska vydaná k problematice kontroly klienta

1. Kontrola klienta a její rozsah (vydáno 23. 3. 2020)

Ustanovení § 9 AML zákona zakotvuje nejen výslovnou povinnost kontroly klienta pro povinné osoby, ale také vytváří nástroje, které povinné osobě umožňují tuto zákonnou povinnost plnit. tzn. získat o klientovi, obchodu či obchodním vztahu informace v rozsahu potřebném pro posouzení, zda obchod je či není podezřelý. Toto ustanovení je třeba chápat v celém jeho kontextu. Povinná osoba může stanovit rozsah kontroly klienta typově (podle klienta a podle obchodu), případně i individuálně. Zjišťované informace o klientovi, jeho obchodech a dalších činnostech, by měly být relevantní službám, které klient po povinné osobě požaduje a měly by jí tak poskytovat dostatek informací k hodnocení rizikovosti z hlediska možného zneužití k legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu. Povinná osoba musí být schopna posoudit, zda jednotlivé transakce skutečně souvisí například s podnikatelskou činností klienta nebo jeho obvyklými příjmy, zda odpovídají jeho běžné činnosti apod.

V případě navázání obchodní vztahu s klientem je kontrola klienta kontinuálním procesem, který povinná osoba uplatňuje v souladu s AML zákonem a svými interními pravidly a procesy, a to po celou dobu trvání tohoto vztahu. Celý proces kontroly klienta je naplněním zásady „poznej svého klienta“, což v praxi znamená mít o klientovi dostatek informací k tomu, aby se povinná osoba byť nevědomky nepodílela na protiprávní činnosti;

Vzhledem k širokému spektru povinných osob dle AML zákona a produktů a služeb, jež klientům poskytují, není tento proces záměrně detailně specifikován. Základní složky kontroly klienta sice stanoví ustanovení § 9 odst. 2 AML zákona, avšak současně platí, jak již bylo uvedeno výše, že se kontrola provádí v rozsahu potřebném k posouzení možného rizika legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu v závislosti na typu klienta, obchodního vztahu, produktu nebo obchodu (ustanovení § 9 odst. 3 AML zákona). Při posuzování rizika se zohlední rizikové faktory, které povinná osoba ve vztahu ke své specifické činnosti a klientům typově zanalyzovala v hodnocení rizik podle ustanovení § 21a AML zákona (ustanovení § 9 odst. 4 AML zákona).

Jinými slovy, s výjimkou výše nastíněných principů nelze výslovně stanovit přesný rozsah a postup při kontrole klienta, jelikož AML zákon ponechává povinným osobám prostor, aby si na základě vlastního posouzení možných rizik legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu stanovily rozsah kontroly klienta a postup jejího provádění, a to jak typově (v závislosti na druhu klienta, produktu nebo služby), tak na základě okolností konkrétního obchodního vztahu či obchodu a jeho rizikovosti.

Přístup povinné osoby se navíc může (a měl by se) měnit v průběhu obchodního vztahu či obchodu v závislosti na jeho vývoji. Každopádně ať už se povinná osoba rozhodne provádět kontrolu klienta jakkoli, musí být při případné kontrole ze strany dozorčího úřadu schopna obhájit přiměřenost rozsahu konkrétní kontroly klienta a doložit způsob jejího provedení (ustanovení § 9 odst. 3 AML zákona).